|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Původně knížecí hrad, zmiňovaný již v 9 století, stojící na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Od roku 1268 patřil Přemyslu Otakaru II., který zde vybudoval gotický kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského bylo v předhradí založeno město, roku 1323 obehnané hradbami. Během husitských válek bylo město i zámek vypáleno. Zámek byl výrazně přestavován ve třech slohových obdobích: pozdní gotika z dob Šternberků, renesance za panování Petra Voka z Rožmberka, klasicismus a empir za působení Paarů. Zámek Bechyně uzavírá velkou éru jihočeské pozdní renesance. Pozoruhodná je především malířskou výzdobou nádvoří a interiérů, dávající představu sídla, spjatého s mimořádnou osobností uměnímilovného Petra Voka, jenž zde měl svatbu s Kateřinou z Ludanic. Celkové vzezření zámku je zhruba takové, jako před více než čtyřmi sty lety, kdy tu žil Petr Vok. Zámek dal přestavět do renesanční podoby. Nejhonosnější nástěnné malby s biblickými motivy na nádvoří jsou dílem Bartoloměje Jelínka-Beránka. Nejkrásnější místností je ložnice Petra Voka se štukovými výjevy na stropě, které námětem připomínají představu posledního soudu a životní moto Petra Voka - Memento mori. Pozornost poutá pracovna Petra Voka, tzv. zbrojnice. Kromě zelených renesančních kamen je tu nejhodnotnější památkou kazetový strop s bohatou malířskou výzdobou s alegoriemi Blahoslavenství. Reprezentační, tzv. Vokův sál, je pozoruhodný především malířskou výzdobou, jež nemá v Čechách obdoby. Nástěnné malby zde představují zasedání nejvyššího soudu království českého. Výklenky oken jsou vyzdobeny postavami Ctností, Neřestí a biblických figur. Éru posledních majitelů, Paarů, kteří vlastnily Bechyni od roku 1715 do roku 1948, portértní galerie v předsálí. |
||
|
