Zámek Hluboká nad Vltavou
Vítáme Vás HistorieExpoziceAkcePohledniceUbytováníRestaurace Diskuze \"" English version

 
 
   
 Poloha
Poloha tohoto objektu
 Pohlednice
Pošlete svým známým elektronickou pohlednici, např. tuto:
 
Hluboká nad Vltavou, Závišova louka
 
Poslat tuto pohlednici

 
 Reklama
 
 Anketa
  Jste spokojen(a) s rychlostí načítání těchto stránek?
 
Ano  (20934)
Ne  (4364)

 Kontaktujte nás
  Napište nám - jakýkoli svůj názor na náš server.
Oznamte chybu - je-li kdekoli na našich stránkách chyba, budeme velmi rádi, když nám to sdělíte.
Přidejte záznam - do jakékoli z našich sekcí, a to zdarma.
 
 
 
Popis

 
Původně královský hrad byl založen ve 13. století jako součást sítě pomezních panovnických opěrných bodů. V neklidných dobách po smrti krále Otakara na Moravském poli se hrad ocitl v držení mocného jihočeského rodu Vítkovců. Hluboká vstoupila do dějin až roku 1285, kdy na panství vládl Vítek, bratr Záviše z Falkenštejna. Po obvinění Záviše z velezrady odmítl Vítek vydat Hlubokou do královských rukou a opavský vévoda Mikuláš dal roku 1290 Záviše na tzv. Pokutní louce před Hlubokou popravit.
 
Hlubocké panství pak bylo často zastavováno a vzpamatovalo se až za vlády Viléma z Pernštejna, který dal v letech 1490 až 1492 zchátralý hrad opravit a vystavět u Hluboké několik rybníků, mezi nimi i Bezdrev.
 
Roku 1534 získal zástavní držení Ondřej Ungnad ze Suneku, manžel Bohunky z Pernštejna. Za jeho vlády byl zaveden od Vltavy na hrad vodovod, zřízena obora a na jižní straně u hradu založeny vinice. Nákladný život, plný rytířských dobrodružství a turnajů i špatné hospodaření vedly k tomu, že Ondřejův syn Adam Hlubokou neudržel.
 
V roce 1561 odkoupil Jáchym z Hradce Hlubokou od královské komory. K přestavbě zchátralého hradu povolal Jáchym Antonia a Vincenza Vogarelli. Stavební úpravy, přerušené jeho předčasnou smrtí, dokončil až jeho syn Adam za účasti italského stavitele Baltazara Maggiho, který přestavěl gotický hrad v renesanční zámek kolem dvou nádvoří.
 
Od pánů z Hradce získal roku 1598 Hlubokou Bohuslav Malovec z Malovic. Pro účast Malovců na stavovském povstání však byla roku 1619 Hluboká konfiskována a panství bylo dáno španělskému generálovi donu Baltazaru Marradasovi jako úhrada za vojenské služby. Tento křižovník řádu sv. Jana a válečník dal vystavět před zámkem velké hospodářské stavení, které nazval Fructus belli ( ovoce války) a pro zvýšení obranyschopnosti vybudoval moderní barokní opevňovací systém. Synovec dona Baltazara Bartolomeus Soller prodal hlubocké panství roku 1661 Janu Adolfovi I. ze Schwarzenbergu, který krátce předtím získal v jižních Čechách i třeboňské panství.
 
Další velký stavební zásah prodělala Hluboká na počátku 18. století, kdy Adam František Schwarzenberg dal přestavět zámek od základů podle návrhu knížecího stavitele Pavla Ignáce Bayera. Barokní rezidence získala velký reprezentační sál, na jehož stropě vymaloval Jiří Werle Apotheosu schwarzenberského rodu. Adam František se však dostavby Hluboké již nedožil. Roku 1732 byl císařem Karlem VI. na honu nešťastně postřelen. Za nezletilého syna Josefa Adama pak dokončila stavbu jeho matka, kněžna Eleonora Amalie.
 
Vláda Josefa Adama byla poznamenána válkami o dědictví rakouské. Roku 1741 obsadilo francouzské vojsko Hlubokou, vzápětí pak městečko i hrad obklíčila vojska císařovny Marie Terezie. Aby se napříště hlubocký zámek nemohl stát pevností, dal Josef Adam veškerá opevnění roku 1744 zbořit a na takto získaném prostoru založit zahradu. Válečné útrapy však Hlubokou natolik poškodily, že se v roce 1761 objevily ve zdech velké trhliny. Při opravách byla také dostavěna spojovací budova na východní straně, kde bylo nádvoří uzavřeno jen jednoduchou zdí a zámecké pokoje tak byly zcela propojeny.
 
Dnešní podobu však získala Hluboká za vlády Jana Adolfa II. Schwarzenberga a jeho choti Eleonory. Knížecí manželé se na cestách po Anglii seznámili s tudorskou a alžbětinskou architekturou. Zvláště kněžna byla uchvácena královským zámkem Windsorem natolik, že po návratu byl pověřen vídeňský architekt František Beer přestavbou Hluboké podle jeho vzoru. Přestavba zámku započala na zadní, jihovýchodní straně, kde vznikla z nevelkého třetího nádvoří monumentální vstupní hala. Vzhledem k plánovanému zbourání předzámčí byl pro potřeby úřadu schwarzenberské správy budován v Podhradí velký úřednický dům a rozměrný farní kostel. Stavby byly dokončeny již roku 1846, takže další práce na zámku mohly rychle pokračovat. Svorník v klenbě průjezdu vstupní věže osadil roku 1847 samotný arcivévoda, pozdější císař František Josef I. V roce 1855 byla výstavba zámku v podstatě dokončena a kníže Adolf tu s rodinou poprvé pobýval. Práce na Hluboké však dále pokračovaly, a to až do začátku roku 1871, kdy korunní princ Rudolf vložil do chodby, nesoucí jeho jméno, závěrečný kámen.
 
Zatímco exteriér zámku je čistým projevem neogotiky, bylo vybavení interiérů neobyčejně eklektické. Na jeho utváření se přímo podíleli oba stavebníci, zvláště pak kněžna Eleonora. Z předlohových knih anglické provenience ( Nash, Richardson, Owen, Morris a další), které jsou dosud v zámecké knihovně, byly vybírány dekory složitých parketových vzorů, motivy řezeb na dřevěné obložení a nábytek. Na konečném výsledku se podíleli také Damasius Deworetzký a absolvent vídeňské Akademie Karel Zenker, který byl roku 1857 ustaven kustodem hlubockých zámeckých sbírek. Pro větší věrohodnost interiérů však byly použity i staré historické předměty jako například renesanční strop, vybouraný z domu v Českých Budějovicích, renesanční zlacené dlaždice ze zámku Kratochvíle nebo velitelský můstek z válečné fregaty „Schwarzenberg“, vlajkové lodi admirála Tegetthoffa.
 
Na místě hospodářského předhradí vznikla parkově upravená plošina, zpevněná na okrajích mohutnou zděnou terasou zakončenou cimbuřím. Na protilehlé straně byla vybudována jízdárna se sálem s otevřeným krovem. Do jižního čela tohoto ohromného sálu byla vložena řezbářsky bohatě zdobená tribuna. ( Dnes jsou v tomto prostoru instalovány sbírky Alšovy jihočeské galerie).
 
Jízdárnu se zámkem spojil skleník zimní zahrady, jehož konstrukce byla provedena z litiny. Nedaleko vstupní brány při cestě ze zámku do Podhradí byla postavena budova zv. Stöckel, kde bydleli schwarzenberští úředníci a zámecký lékař.
 
Mimořádná pozornost byla věnována úpravě okolní krajiny. Podle pokynů knížecího páru vedl tyto práce zahradník Gervasius Immelin, s nímž spolupracoval i chýnovský rodák R. Wácha, jehož kníže vyslal na studijní cesty po českých zemích i do zahraničí. Knížecí účty vykázaly jen v roce 1851 výsadbu 11.597 stronmů a 2.180 keřů. Vlastní zámecký park i přilehlé území bylo rozčleněno jezdeckými cestami a alejemi, prostřídanými loukami s ojedinělými mohutnými solitéry, jejichž výběr byl podřízen zabarvení listí v podzimním období. Součástí tohoto krajinného souboru byly i obory Stará, Nová a Poněšická. Citlivě komponovaná krajina zahrnovala asi 200 čtverečných kilometrů.
 
Mezi zámeckými areály období romantismu patří zámek Hluboká se souborem staveb a citlivě komponovanou krajinou v rámci střední Evropy na nejpřednější místo.

 
Poslední aktualizace databáze: 21.04.2008
Provozuje Taprimex Group, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena © 2000-2015
 
hosting zajišťuje: www.KvalitniHosting.cz