August Sedláček

Smrt svatého Václava


Zlí rádcové dali vnuknutí Boleslavovi, aby se bratra svého zbavil. Tehdy pozval Václava k sobě do hradu Boleslavě na den posvěcení chrámu, poněvadž tu byla cerekev svatého Kosmy a Damiana. Přijel tedy Václav, obcoval mši svaté a pak se strojil, aby odjel domů. Tu přistoupil k němu Boleslav a zdržoval ho řka: "Proč chceš odejeti, bratře? Hle, vína a medoviny mám hojně u sebe." Tedy se dal Václav přemluviti a zůstav vsedl na koně a hrál si s dvořany Boleslavovými. Ačkoli mu služebníci jeho říkali, že jej chce Boleslav zavražditi, nevěřil tomu a zůstal; a tu celý den pili a veselili se.
 
Když pak přišla noc, sešli se ti, kteří Boleslava naváděli, ve dvoře Hněvsově, a pozvavše k sobě Boleslava, radili se o tom, kdy a kde by ohavný skutek provedli. I vidělo se jim nejlépe provésti zlou radu svou, až by Václav šel do cerekve. Když bylo ráno a zvonili na jitřní, vstal Václav, obul se, umyl líce, a vzav na se roucho, ubíral se do cerekve. Když pak docházel ke dveřím, potkal se s Boleslavem, jeho střehoucím, jehož pozdravil řka: "Dobrý den, bratře, včera jsi nás dobře pohostil."
 
Avšak Boleslav, jenž měl srdce plné zlých úmyslů, potrhl meč z nožnic řka: "Včera jsem tě chatrně pohostil, ale dnes ti chci ještě lepším býti," a udeřil bratra u vrch hlavy. Ale Václav, jenž byl silného těla, vyrval mu meč, a potřev ho na zemi, postavil se na něho řka: "Co jsem ti zlého učinil, že mě tepeš? Mohl bych ti nyní stejným spláceti, kdyby byl můj úmysl lidskou krev prolévati." Když vtom na Boleslavův křik přiběhl jeden z dvořanů Boleslavových a ťal Václava do ruky, pustil Václav bratra a běžel ke kostelu. Tu přiskočili Tista a Styr, zabili jej v samých dveřích a Hněvsa vrazil mu meč mezi žebra. Potom zabili Metinu a Elinu a šli i na jiné muže; některé zbili a jiní utekli. I pacholata Václavova v Praze zabili, a o kom věděli, že k pánu svému věrně držel, buď ho zabili, aneb oloupili. Chtěli také jíti na Drahomiř, matku Václavovu, ale Boleslav jim nedal řka: "Nechte toho, však k tomu jindy dojde."
 
Tělo svatého Václava rozsekané leželo nějakou chvíli před chrámem, až pak kněz Kracej pokryl je tenkým prostěradlem. Když pak slyšela máti jeho, že syn je zavražděn, přiběhla a plačíc sbírala údy těla jeho. Chtěla je donésti do domu svého, ale poněvadž se jí v tom bránilo, přenesli je do Krasejova dvora, kdež mrtvolu umyli, oblekli a pak v cerekvi položili.