August Sedláček

Dobytí hradu Pražského


Když Pánbůh dopustil na Čechy, že se zmocnil jejich země Měšek (Boleslav), kníže polský, utekl Oldřich Přemyslovec do Němec. Hledal tam pomoci u císaře, ale nejen že jí nenašel, nýbrž přišel do vězení. To se stalo tak, že Měšek poslal k císaři a sliboval mu zlato a stříbro, jestliže Oldřicha spoutá a uvrhne do vězení. Avšak po nějakém čase Oldřichovi pomohli Kristus pán a svatý Václav, že se z vězení dostal a zase do Čech se navrátil. Odebral se na hrad Dřevič, maje tu své věrné, a aby bez velkých bojů opanoval hrad Pražský, takto věc svou zařídil.
 
Vybral si z bojovníků svých jednoho věrného a nařídil mu, aby vejda do hradu Pražského v noci, zatroubil a nepřítele nepřipraveného vystrašil. Muž ten udělal to tak, jak kníže kázal. Nočního času, když bylo ticho největší, vystoupil na nejvyšší místo hradiště, kterému říkali Na žiží, zatroubil a hlasem jako lvovým zvolal: "Utíkají Polané zmámení, utíkají, udatní Čechové za nimi mužně pospíchají." V té chvíli obešel Polany strach a hrůza, zajisté z dopuštění božího a na přímluvu svatého Václava. Utíkali kvapně, jen aby unikli. Mnohý vyskočiv z lůžka v té suknici jen, jak ležel, sedl na koně neosedlaného, jiný ani se tím nemeškal, nýbrž zrovna se pustil do běhu. Vtom také Čechové podrazili most přes příkop, který byl na západní straně, takže utíkající padali do příkopu a zle se tam potloukli, jiní utíkajíce po opyši (od Černé brány dolů), v těsném východu se mačkali a bídně hynuli. Tak byli polekáni, jako by skály a hradby za nimi křičely. Sám Měšek jen s několika bojovníky ušel.
 
Když tedy Oldřich nazejtří do hradu vstoupil, Praha a s ní celá země byla zase v moci Přemyslovců.