August Sedláček

Oldřich a Božena


Oldřich kníže rád lovíval po lesích a daleko zajížděl. Když jednoho dne, vraceje se z lovu, skrze ves jednu jel, zastavil se na návsi, uzřev dívku kmetičnu, která prala bílé roušky u studánky. S velkým zalíbením hleděl na postavu její sličnou, bělost pleti a stydlivý mrav, a očima ji pozoruje od hlavy až k patě, pocítil v sobě dychtivost učiniti ji svou manželkou. Když pak maličko byl potrval, promluvil: "Medle, dobrá dívko, rci, čí jsi dcera a jak tobě říkají?" "Jsem Božena, dcera Křesynova," odpověděla dívka, studem se rdíc. Poněvadž úmyslů svých neodkládal, poslal z Prahy pro ni a dal se s ní oddati. I nebylo veselí, jako bývalo u bohatých nevěst, a po nevěstě nepřivezena skvostná roucha ani zboží nastřádané, avšak mladá kněžna darovala Oldřichovi a národu českému mnohem větší poklad, totiž syna Břetislava, mužného a chrabrého, kterýž ctnostmi dobrého pána překonal i otce i praděda.