M. Hedvábný - Třebíčské pověsti a zajímavosti

Dobrovolná oběť


V posledních letech třicetileté války nastala všude bída a hlad. Našimi kraji táhl mor. Stalo se, že Malach Hamavod - anděl smrti zavítal tehdy i do židovské čtvrti a zle tam řádil. Umírali staří i mladí, učení i prostí, ženy a muži, nejvíce však děti. Marně volal rabín v synagoze rozhněvaného Boha - Hospodina a prosil o zažehnání této pohromy. Mor neustával.
 
V té době žil v židovské obci stařec jménem Rafael. Z celé početné rodiny zůstal naživu jen on sám, kmet již devadesátiletý. Věděl, že bude-li mor dál kosit denně desítky jeho souvěrců, židovské ghetto vyhyne. Proto ho ovládla už jen jediná touha: pomoci bližním. Celé dny uvažoval stařec, jak by Jahveho usmířil, až po dlouhém přemítání došel k názoru, že je nutné přinést nějakou lidskou oběť. Byl přesvědčený, že ji nemůže chtít od svých souvěrců, a proto se rezhodl obětovat svůj život za lid trestaný morem. Věřil, že se Jahve smiluje a mor ukončí.
 
Když Rafael dospěl k tomuto názoru, ač slabý jako věchýtek,vykopal si na hřbitově hrob, kolem něho nakupil kameny tak, aby se mohly sesypat. Potom si do hrobu lehl. A skutečně, kameny se sesuly a stařečka pochovaly. Jak pověst vypravuje, mor ustal a všichni Rafaelovi souvěrci věřili, že stařec je svým životem a hlavně svou obětí vykoupil od hříchů, vin - a především od moru. Dlouho a dlouho kmeta uctívali jako svatého člověka a přicházeli se poklonit k jeho hrobu, který se nachází v horní části hřbitova na osamělém místě v rohu. Náhrobní kámen je vzadu označen číslem 8. A přední části je vytesán hebrejský nápis, který volně přeložen uvádí: Rafael, pomník, kterým vyznamenáváme hrob svatého člověka, jenž posvětil svůj život...