Lidová pověst

Stříbrný zvonek na Vlašském dvoře


Pověst vypravuje, že jednou ztratily se z pokladní komory Vlašského dvora kromě stříbra také důležité listiny horních práv a plány šachet a štol, v nichž leželo ještě množství stříbrné rudy dosud netknuté. Když pátrání po zlodějích bylo bezvýsledné, dal mincmistr vyrýti na kamennou obrubu vchodu do pokladnice latinský nápis: „Noli me tangere“ (nedotýkej se mne), jako výstrahu zlodějům.
 
Ale tím nebyla věc odbyta. Domácí horníci a Vlaši se z krádeže stříbra a listin navzájem obviňovali, což posléze vyústilo ve zjevnou vzpouru havířů proti vlašským mistrům. Nic netušící mincíři byli jednoho dne přepadeni ozbrojeným lidem hornickým, který násilím vnikl do Vlašského dvora s hrozbou smrti, nepovědí-li, kam schovali ukradené stříbro a listiny. I přes přísahu Vlachů, že jsou nevinní, rozpoutal se zápas, který neskončil dříve, dokud všichni Vlaši nepodlehli.
 
Po krvavé srážce každého dne o půlnoci rozezněl se ve věži nad vchodem Vlašského dvora plačtivý tón stříbrného zvonku a ze dvora ozývalo se skučení vichřice. To prý duchové pobitých pátrali po ztracených pokladech a navzájem si vyčítali, že ztrátu zavinili.
 
Po přeložení mincovny r. 1726 do Prahy, Vlašský dvůr zpustl. Ticho poledního klidu rušil svým zvukem už jen malý zvonek a to až do roku 1893, kdy se při nákladné rekonstrukci Vlašského dvora ztratil. Náhodou byl ale znovu nalezen na půdě pod trámem. Nyní můžeme slyšeti každé poledne jeho měkký, dojemný hlásek.