ing. Karel Drhovský, Bečov nad Teplou (Nakladatelství Fraus)
O Pluhovi z Rabštejna, kterak zachránil hrad
Pomocníci dokončili vrtání děr a střelmistr je naplnil dynamitem, pochvalujíce si ten nový nález Alfréda Nobela. Natáhl zápalné šňůry a všichni se utíkali schovat za konírnu. Když se přesvědčil, že nikdo není v prostoru, sám zapálil doutnák a utekl také. Vzápětí se ozvala hromová rána a mohutná hradba i s částí skalního podloží u kaplové věže hradu se za ohlušujícího rachotu zřítila. Vše se zahalilo oblaky prachu. I obloha se najednou zatáhla, bude pršet, vzhlédl k ní střelmistr, to je dobře, aspoň se ten prach spláchne. Závoj prachu už řídl, jak se počal usazovat na všechno kolem. Střelmistr pohlédl na sutiny a strnul, s ním všichni kolem. Z řídnoucí mlhy prachu vystupovala temná mužská postava ve splývavém plášti a starobylém klobouku.
Když už si pomyslel, že je to něco, co bylo zazděno v silné hradební zdi, postava se pohnula. Zděšení dělníků přerostlo v hrůzu, když se postava toporně otočila. V cínově šedém zachmuřeném obličeji žhnuly oči a prskaly jiskry jak z otevřených dvířek tavicí pece. S křikem všichni prchali po kamenité cestě dolů k zámku, padajíce jeden přes druhého.
Bez zaklepání a svolení vpadl potlučený střelmistr do zámecké knihovny k vévodovi Beaufortovi, který už vstával, podrážděn křikem zvenku. Přes rameno mu zvědavě pokukoval architekt Zítek , protože právě projednávali jím zpracované plány na přestavbu hradu. Když Beaufort vyslechl zajíkavou zprávu střelmistra, vztekle ho vyhodil a nahlas zaklel s politováním, jako častokrát, že není středověk, aby tu pakáž pověrčivou a línou nechal zpráskat.
Právě z této touhy po zašlé moci vznikal až příliš romantický návrh přestavby celého sídla. Už si sedl, aby pokračovali v jednání. Stále ještě nadávajíce teprve za chvíli si uvědomil, že hluk neustal, jenom se změnil ve stále sílící dunění. Vyskočil a chtěl sáhnout do skříně s puškami, aspoň střelbou do vzduchu postraší tu verbež, když práskly venkovní dveře, hluk se stal nesnesitelným. Dveře do knihovny se rozlétly a v nich stanula ta temná cínová postava. Z očí sršely jiskry až na plány na stole. Aniž pohnula cínovými ústy, vydala postava tak hrůzný skřek, že oběma pánům zalehly uši, Beaufort omdlel a padl na podlahu. Zítek se k němu sklonil s pomocí, když vzhlédl, postava byla pryč, zůstaly jen popálené a potrhané plány. Když se oba vzpamatovali, pochopili, že je navštívil někdejší majitel panství, Kašpar Pluh z Rabštejna, s varováním , aby hrad, který vybudoval a který byl svědkem jeho nesmírné moci a bohatství i náhlého pádu, nechali na pokoji. Tak se i stalo.
Přestavbu Beaufort bez vysvětlování zastavil a hrad tím byl zachráněn do dnešních časů. Jenom rozštípané dveře knihovny museli opravit.
|
