August Sedláček

Pověst o Pešíkovi


Bojovali kdysi Čechové za dávných dob s kterýmsi cizím národem. Když štěstí jim stálo na odpor, kníže jejich zajat, a s ním se do vězení dostal i jeden bojovník jménem Pešík. Nepřátelé zavezli je na jeden hrad, a vsadivše je do vězení, těžkými pouty je k sobě přikovali, takže jeden bez druhého vstáti nemohl. I uvažuje při sobě Pešík, jaké to je neštěstí pro jich vlast, že vladař a otec svých poddaných strádá ve vězení, a mezitím poddaní jsou bez pána a vůdce jako bludné ovce, umínil si, že svůj život na to dá, aby poddaným vladař a otec jich byl navrácen. Když o tom všem s pánem svým byl rozmluvil a vše, co bylo potřeba, připraveno bylo, uřízl si Pešík nohu a tak kněžici i s pouty a uříznutou nohou z vězení pomohl.
 
Kníže vysvobozený, jak jen mohl, z cizí země pospíchal, aby se brzo ke svým dostal. Zatím Pešík, zastíniv okno, kudy kníže ušel, a položiv se u díry, kudy vězňům jísti podávali, s podivuhodnou srdnatostí mdlobu a bolesti přemáhal; až teprve třetího dne, když se mu zdálo, že by pán jeho již hodně daleko býti mohl, žalostně volal a prosil, aby buď k němu pustili barbíře; aneb ho usmrtili, poněvadž se již k ničemu nehodí a bolest nevyslovitelnou trpí. Když strážný uslyšel jeho volání, běžel hned k pánu, který na tom hradě poroučel, a oznámil mu, co vězeň žádá. I sestoupil pán, a spatřiv vězně, velice se podivil, že beznohý je, a dychtivě se ho vyptával, jak a proč o nohu přišel. Když pak pravou příčinu toho uslyšel, podivil se věrnosti a lásce Pešíkově, a neublíživ mu nic, kázal ho vynésti, položiti na lože a ránu jeho hojiti. Když pak Pešík byl vyhojen, propustil ho zdarma na svobodu.
 
Když do své vlasti přišel, ctil ho kníže nejináče než vlastního syna a obdařil ho erbovním znamením, totiž nohou brněnou uťatou a ostruhou. Pešíkovi potomci seděli na Komárově a jako jejich předek, kdykoliv bylo potřeba, za vlast svou chutě krev prolévali.