 |
|
Majitel panství Zdeněk Žampach z Potštejna přistoupil v roce 1554 k výstavbě tvrze na náměstí v Kyšperku (na místě dnešního východního křídla zámku). Tvrz byla dřevěná, jednoduchá, bez jakéhokoliv opevnění. Místo Vitanovského ulice se nalézal hluboký přírodní příkop, stejně jako na místě cesty na zámeckou terasu. Takže tvrz se nacházela na táhlém hřbetu, počínajícím nad nynějším náměstím.
V roce 1681 se tehdejší majitel panství, hrabě Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic, rozhodl k přestavbě zmíněné tvrze na raně barokní zámek. Tvrz byla rozbořena, zůstaly stát jen kamenné podezdívky a sklepy, na nichž vyrostla dvoupatrová zámecká budova s věží, která byla představena před východní zeď (terasa). Věž tedy nevystupovala z hřebenu střechy jako nyní, ale byla samostatnou stavbou a měla společnou jednu zeď se zámkem. Po této věži zbyly základy, na nichž byl později zbudován balkon. Naproti tomuto dvoupatrovému křídlu byla postavena ve stejném roce jednopatrová budova, v níž byl zřízen patrimoniální úřad. Obě budovy byly propojeny jednoduchou zdí, jež stála na místě dnešního spojovacího křídla. Vedle zámku byla v letech 1681 - 85 zbudována vrcholně barokní zámecká kaple (nynější kostel sv. Václava), oslňující svou jedinečnou štukovou výzdobou. Neméně kvalitními štukami byly vyzdobeny i přízemní prostory a 2. patro východního křídla zámku. Postupem času přestal zámek prostorově vyhovovat, a tak hraběnka Terezie Bredová ze Špandavy počala zámek v roce 1730 přetvářet. Došlo k úpravám interiérů prvního patra hlavní zámecké budovy. Byla odstraněna věž, z níž se dochovala jen její přízemní část (balkon). Nová věž vypadala tak, jak ji známe dnes, ovšem bez hodin (dosazeny v 1. pol. 19. stol.). Potom následovaly terénní úpravy kolem zámku, především jižně od budovy. Získaného prostoru bylo využito k rozšíření nádvoří a vytvoření zahrady. Ke zpevnění nevyváženého terénu byly vybudovány opěrné zdi. Úpravy dokončila dcera Terezie Bredové, Marie Anna, provdaná Cavriani. Dala rozbourat původní prostou zeď s klenutým vjezdem mezi oběma křídly a na jejím místě postavit spojovací křídlo. Přízemí spojovacího křídla oboustranně zdobí arkády a uprostřed střechy se tyčí polygonální věžička, kterou byl zvýrazněn hlavní vstup do zámku. Současně s výstavbou spojovacího křídla byla upravena i severní část jednopatrového západního křídla, obrácená do náměstí. Zmíněné úpravy prováděl vrchnostenský stavitel J. Toman. K dalšímu rozšíření zámku došlo za hrabat ze Stubenbergu, jmenovitě za Karla Stubenberga. Jednopatrové západní křídlo bylo na jižní straně prodlouženo kvůli výstavbě lokajny (Vitanovského ulice), ke které došlo v letech 1897 - 98. Dále byla v letech 1901 - 1903 upravena pseudoklasicistně fasáda celého areálu a v letech 1904 - 1905 vznikla nová schodiště u obou zámeckých budov. Přestavby provedl kyšperský stavitel Alois Petřík. Jedno ze schodišť bylo odstraněno při rekonstrukci v roce 1995. K dalším změnám členění budov již nedošlo, pouze k malým int ...
|
- Opona od Jana Umlaufa - Již konec chodby druhého patra zámku dýchá zámeckou atmosférou. Uvítá Vás opona od Jana Umlaufa s panoramatem Letohradu. Na stěnách je rozvěšeno paroží a obrazy s loveckými motivy.
- První místnost - První místnost je zasvěcena období baroka. Na první pohled zaujmou dva velké obrazy, olejomalby, s biblickým námětem. Na obrazech jsou zde také k vidění například špitálnící a hrabě Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic, který nechal zámek v roce 1680 postavit spolu se zámeckou kaplí, dnešním kostelem sv. Václava. Mezi zajímavé kusy nábytku patří rokokový zásuvkový sekretář s krajinnými výjevy, který byl za přispění MKČR restaurován. Je zde také stůl s purkmistrovskými židlemi. Jedná se o kopie z 19. století. Na původních židlích ze století šestnáctého sedávali kyšperští radní.
- Druhá místnost - Druhá místnost Vám představí uměleckou rodinu Umlaufovu a období historismu, tedy 19. století. Jsou zde obrazy od bratrů Jana a Hynka Umlafových a dřevořezby od jejich otce, Dominika Umlaufa. Mezi obrazy nechybí ani překrásný obraz neznámé ruské velkokněžny. Stojí zde harmonium a intarzovaný sekretář vytvořený z pěti druhů dřeva, na kterém jsou vyobrazeny hrady.
- Poslední místnost - Poslední místnost je již z doby novější, z přelomu 19.a 20. století, tedy největší slávy secese. Své místo zde nalezly obrazy od Alfonse Muchy, který měl v Letohradě (tehdejším Kyšperku) pronajatý ateliér. Většinu místnosti zdobí obrazy od místního rodáka Rudolfa Faltuse. Za zmínku také stojí unikátní secesní paravan a dobové svatební šaty.
|
V Městském muzeu v Letohradě jsou originální saně císaře Napoleona.
|
V současné době se v tomto objektu nekonají žádné kulturní akce, případně nás o nich jejich pořadatel neinformoval. |
letní sezóna: pondělí - pátek 900 - 1600, sobota, neděle 1000 - 1600
zimní sezóna: pouze po předchozí dohodě
Poslední prohlídka začíná v 1600
|
20,- plné * 15,- snížené
|
|
|
Rezervace prohlídek v městském muzeu v Letohradě. Přímo v budově muzea sídlí Informační centrum města.
|
|
|
na náměstí (zdarma)
|
MIKCENTRUM (Městské muzeum, informační a kulturní centrum)
|
|
