 |
August SedláčekNeklan a Vlastislav
Šestý kníže po Přemyslovi byl Neklan, jenž sídlíval na Levém Hradci. Té doby panoval nad Lučany Vlastislav, kníže velmi udatný a přitom lstivý, jenž každou bitvu vyhrál kromě té poslední, nešťastné. S Čechy nejednou válčil, a poněvadž vždy vítězil, tak byli sklíčeni na Levém Hradci, že se i toho obávali, aby hrad tento v jeho moc nepadl. Postavil sobě Vlastislav nový hrad zvaný Vlastislaví na pomezí dvou kmenů, Děčanů a Litoměřiců, aby je odtud udržel v pokoji; neb ty dva národy Čechům pomáhaly.
Až i jedné chvíle tak zbujněl ve své hrdosti, že se chtěl pokoušeti o knížectví české. Vyslal posla po všem knížectví luckém s mečem a vzkazoval všem poddaným svým, aby každý, kdo by tělem přesahoval výšku meče, ihned zbrojně vytáhl pod hrdla ztracením. Když pak veliké vojsko se sešlo, kázal sebrati krahuje, jestřáby a rarohy, co jich bylo v knížectví jeho, mluvě potupně, že je nakrmí masem pobitých Čechů a jich dětí a k prsoum matčiným že přiloží štěňata. Tehdy Čechové byli u velikém strachu, jak se jim povede. I došli k jedné bábě, která byla hadačkou, a ptali se jí, jak boj dopadne.
Tato zvídajíc věštbami svými, co bude, pravila k nim: "Nebude-li s vámi má rada, zle se budete míti. Obětujtež tedy bohům oslici a každý z ní něco sněz. Uvidíte, že bude dobře." Vykonán rozkaz, oslice zabita a na tisíc kousků rozsekána. Jakmile někdo kousek snědl, krev se v něm vzpružila, údy nalily se silou a bojovností a všechen strach spadl z nich jako zázrakem. Jen Neklan kníže nepojedl osličího masa, a proto se ještě strachoval.
I byl té doby pán jeden silného těla a bujaré a neohrožené mysli, jménem Styr, který byl prvním po knížeti. Toho kníže k sobě zavolal a kázal mu, aby vezma odění knížecí a vsedna na koně jeho, vedl lid válečný proti Lučanům.
Na Turském poli, široké rovině při Černuci a nad Chýnovem, potkala se obě vojska. Obojí byli svými vůdci proti sobě podněcováni a jen hořeli dychtivostí, aby se v boji setkali. Vtom Lučané pustili jestřáby a sokoly a bylo jich hejno jako nějaký mrak. Avšak ač Lučané bojovali srdnatě, jako kdy před tím, přece nevyhrávali, poněvadž jim nebylo souzeno. Nýbrž Styr jako odražená skála vskočil mezi ně, hřmotně je bil a tepal, že hlavy jim odletovaly jako makovice, a Čechové jeho bojovali tak, jako by se byla síla jejich ztrojnásobila.
Když pak vřava válečná utichla, děsné bylo podívání na pole. Všichni Lučané kromě jediného i s Vlastislavem leželi zbiti na poli, avšak i Styr byl mezi mrtvými. Když jej Čechové našli na hromadě zabitých, obmyli tělo jeho a spálivše je skropili popel slzami svými a v popelnici uložili jej k věčnému odpočinku. Nad hrobem jeho nasypána mohyla tak velká, že takové nikdy předtím vídati nebylo. Dlouho jej měli v paměti jako hrdinu, a když se někdo odvažoval věci takové, na kterou neměl sil, říkávali: "Nečiň se Styrem."
|
