 |
August SedláčekO erbu Brabantských z Chobřan
Karambertus, král v Anglii, měl syna a dceru. Synovi odkázal království a dceři všecky své poklady. Proto panna byla bohatá, a poněvadž byla také sličná, ucházeli se o ni mnozí králové, ale rada královská žádnému ji dáti nechtěla, aby nevynesla poklady ze země. Ona to těžce nesouc, že má o samotě strádati, hrozila radům, že se na nich pomstí, až je pak proti sobě popudila tak, že ji chtěli utratiti. Zajali ji tedy a hodili ji do medvědí jámy. Panna vidouc, co se díti bude, úpěnlivě prosila Pána Boha, aby jí neopouštěl. Když pak dopadla, zařval medvěd tak strašně, že ten, který ji tam házel, velice se ulekl, a nezavřev mříži, hned se na útěk dal. Panna, spoléhajíc na pomoc boží, nic se nebála, a posadivši se medvědovi na záda, jezdila na něm jako na koníčku, ustavičně se modlíc, aby byla vysvobozena. Medvěd ji poslouchal, kam mu jíti poroučela, a tak se dostali ven a brzo přišli na ulice města.
Lidé, když to viděli, byli ustrašeni a čerstvě utíkali do svých příbytků. Když se mladý král o tom dověděl, domlouval velice radě své, že se dopustili činu nešlechetného, za nějž jistě pomsta boží na ně padne. Tu se zastyděli, a pospíšivše si za pannou, uprosili ji, aby jim odpustila. Potom kněžnu vdali do dobrého knížectví, a šťastně tu panovala do smrti. Měla několik synů, a poněvadž knížectví nebylo tak veliké, aby se mezi ně rozdělilo, zanecháno bylo nejstaršímu, a ostatní posláni do světa, aby si ke hradům a panstvím pomohli rekovností a mužností svou. Nežli však se rozjeli, nařídila jim matka, aby si na památku jejího zachránění na štít dali pannu pod korunou, ana sedí na medvědu.
Jeden z nich odjel do Polska, kdež dostal od Boleslava Chrabrého velký újezd nad Ravou řekou. Ten vymýtiv a vypleniv lidmi osadil a od něho pošli Brabantští z Chobřan.
|
