Muzeum a galerie Julie W. Mezerové, Úpice
Vítáme Vás HistorieExpoziceAkce Diskuze \"" English version

 
 
   
 Poloha
Poloha tohoto objektu
 Reklama
 
 Anketa
  Jste spokojen(a) s rychlostí načítání těchto stránek?
 
Ano  (20948)
Ne  (4466)

 Kontaktujte nás
  Napište nám - jakýkoli svůj názor na náš server.
Oznamte chybu - je-li kdekoli na našich stránkách chyba, budeme velmi rádi, když nám to sdělíte.
Přidejte záznam - do jakékoli z našich sekcí, a to zdarma.
 
 
 
Popis

 
Městské muzeum (radnice), čp. 30 - jednopatrová raně barokní stavba z roku 1678. Stavitelé: mistr zednický a kamenický Kašpar Klopt z Hradce Králové a mistr tesařský Martin Kocián z Úpice. K původní přední části radnice přistavěl r. 1822 zednický mistr Antonín Wolf novější zadní část.
 
Radnice čili rathauzy vznikaly teprve ve XIV. Století, kdy samospráva počala se rozvíjeti. V Náchodě připomíná se ponejprv rathúz roku 1491, v České Skalici roku 1586 a v Úpici roku 1669 (dnes muzeum).
Zdá se však, že již dříve používala městská rada úpická některý dům primátorský nebo konšelský na náměstí pro své úřadování, na němž obec dala umístiti věžičku s hodinami, neboť čteme v účtech městských, jich jediný jen a k tomu ještě necelý exemplář z té doby se zachoval a to z r. 1658, který z rukou soukromých od zkázy byl uchráněn farářem Pelhřimovským, zapsáno: „Dáno Jiříkovi Šlosarovi od spravování hodin 12 grošů.“ V radním domě byla také zbrojnice městská, neboť dáno dle týchž účtů od spravování dvou mušketův obecních 15 gr. U radnice byla též šatlava, kam rychtář se servusem provinilce zavírala a do klády dával, neboť zaznamenáno: „Dáno hrnčíři od spravování kámen v šatlavě 36 gr.“ Jinde čteme: „Od dělání klády do šatlavy dáno tesaři 43 g.“ V domě radním byl snad i sklad soli, z níž obec za rok 1658 vzala užitku dle zápisu: z handle soli obecní od slanaře Václava Mikšova 7 kop.
Roku 1669 povolila kněžna Marie Benigna de Aragona obci úpické, aby tato koupila dům Jana Libentolara, z domu rathaus zřídila a v něm panské pivo a pálení šenkovala. A tak tehdy opatrný pan purkmistr a konšelé městečka Úpice koupili dům Libentolarovský se vším k němu příslušenstvím i s rolemi a pustinou v Sedloňovicích od Doroty, vdovy a sirotkův po neb. Janovi Libentolarovi k ruce celé poctivé obce městečka Úpice za sumu peněžitou dle učiněné smlouvy 350 kop míšenských. K statku tomu náleželo 38 korců a 3 1 věrtele orného pole a luk mimo 4 korce pastvin.
 
Hospodářem v domě radním ustanoven byl roku 1671 Matouš Bureš. Koupený dům sloužil za radnici, kde již roku 1672 revidovány účty kostele úpického a záleského, kdežto role dílem obec odprodala, dílem sama užívala nebo pronajímala lidem pod úrok. Ostatní pozemek u radnice postoupen byl roku 1698 na nový hřbitov a kapli sv. Michala.
Dům radní stál v rohu rynku o samotě, ale při skupině domů a krámů, kde byl i farní kostel, fara, škol, hřbitov. Městiště jeho bylo dosti značné, ale průčelí úzké a stavba nebyla vhodná pro potřeby veřejné. Byl to dům sousedský, v jehož držení bývali sedláci i řemeslníci. Radnice byla pokládána za chloubu a ozdobu města, proto starala se obec úpická o její větší a příhodnější stavení, aby výstavba radního domu a jeho výzdoba byla v souhlasu s významem jeho. Měšťané úpičtí nakládali na radnici jak mohli a rozšiřovali ji, jak bylo potřeba, majíc na mysli i zvýšení důchodu z domu.
Stavba nového domu radního na místě starého domu započala se roku 1677 za primatora městečka Martina Lindra, mistra kovářského, který však dokončení stavby nedožil, ježto v březnu roku 1678 zemřel. Když tento dům radní začal se stavěti, poznamenává písař radní: „tehdy byl nedostatek štuků kamenných do oken a tak za vodou u dvora Matěje Míla jest veliký kus skály, který na 40 štuklů jest vydal.“ Stavbu provedli mistr zednický Kašpar Klopt z Hradce, mistr tesařský Martin Kocián z Úpice a malíř Jan Ludvík Dedinger z města Náchoda. Do vížky uložena pamětní listina, kterou napsala tehdejší písař radní David Retzin. Listina ta seznamuje nás sice se jmény tehdejšího představenstva obecního, ale nedozvídáme se, jak novostavba radnice vypadala.
 
Vystavěním radnice získala obec i na svých právech. Na žádost purkmistra, konšelův a starších obecních přísežných jménem vší obec městečka Úpice dal roku 1694 kníže Vavřinec Piccolomini úpickým moc a svobodu, by knihy neb registra purkrechtní, do kterých by zápisové na domy, pole, zahrady a jiné grunty jejich vpisovati a vkládati mohly, vedli a je ve svém bedlivém opatrování a moci v městečku Úpici na rathause měli, takovými jako oni – purkmistr a konšelé i celá obec – tak i dědicové a potomci budoucí jejich se řídili a spravovali, do nich pořádně grunty své zapisovali, peníze pak sirotkům nezletilým za grunty neb role skládané v témž městečku Úpici ležící neb začkoliv jiného do obzvláštní truhlice skládali a je v uznalý čas k potřebám jejich zase propouštěli.
Teprve zachovalé účty obecní z let 1708, 1723, 1724, 1740 a následující svědčí, že v přízemí radnice byla světnice a kuchyně, jež pronajímány byla šenkýřům a v prvém poschodí malý a velký pokoj, sloužící k úřední potřebě obce. Z těch dob zachovala se přední část radnice po častých a mnohých opravách ve své podstatě dodnes.

 
Poslední aktualizace databáze: 21.04.2008
Provozuje Taprimex Group, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena © 2000-2015
 
hosting zajišťuje: www.KvalitniHosting.cz