Zámek Libochovice
Vítáme Vás HistorieExpoziceAkcePohlednice Diskuze \"" English version

 
 
   
 Poloha
Poloha tohoto objektu
 Pohlednice
Pošlete svým známým elektronickou pohlednici, např. tuto:
 
Libochovice
 
Poslat tuto pohlednici

 
 Reklama
 
 Anketa
  Jste spokojen(a) s rychlostí načítání těchto stránek?
 
Ano  (20943)
Ne  (4446)

 Kontaktujte nás
  Napište nám - jakýkoli svůj názor na náš server.
Oznamte chybu - je-li kdekoli na našich stránkách chyba, budeme velmi rádi, když nám to sdělíte.
Přidejte záznam - do jakékoli z našich sekcí, a to zdarma.
 
 
 
Popis

 
Libochovice leží v malebné poloze na břehu řeky Ohře, zarámované z jižní strany středočeskou pahorkatinou a ze severu romantickým věncem kopců Českého středohoří. Výraznou krajinnou dominantu pak tvoří nedaleký hrad Házmburk.
 
První písemná zmínka o Libochovicích se však objevuje počátkem 13. století. Vznik městečka lze pravděpodobně hledat v době vlády krále Přemysla Otakara I. a po něm Václava I., jako důsledek snahy českých králů po zakládání nových sídel městského typu s podporovaným rozvojem různých řemesel. V této době zřejmě vzniklo z rozptýlené obce Libochovice „hrazené městečko“ s tvrzí.
 
Dějiny Libochovic byly v raném středověku úzce spjaty s hradem Házmburk, v té době zvaný Klapý. Hrad zabezpečoval a chránil panství vojensky a městečko Libochovice zajišťovalo panství ekonomicky – rozvojem řemesel a obchodu. V této době také zřejmě v Libochovicích vzniká nejprve dřevěná a posléze kamenná gotická tvrz. Ve svém obranném systému pravděpodobně využívala blízké řeky, neboť jinak byla postavena v úplné rovině.
 
Na počátku 14. století byl hrad Klapý královským majetkem. Král Jan Lucemburský již roku 1336 hrad Klapý a celé panství s městečkem Libochovice s tvrzí a okolními vesnicemi prodává Zbyňkovi Zajíci z Valdeka. Ten dal hrad upravit a podle tehdejší módy jej přejmenoval na Hassenburg.
 
Do osudů Libochovic významně zasáhlo období husitských válek. Mohutný hrad Házmburk na osamělém kopci byl na svoji dobu prakticky nedobytnou pevností, ale Libochovice byly roku 1424 husitským vojskem dobyty a vypáleny včetně tvrze. Po husitských válkách byly městečko i tvrz obnoveny.
 
Koncem 15. století však je opět tvrz uváděna jako zpustlá. Snad to souviselo s celkovým úpadkem držav pánů Zajíců. Opuštěný je v té době i hrad Házmburk a Zajícové roku 1558 prodávají libochovické panství Janovi staršímu z Lobkovic. Tím definitivně končí éra házmburská a vzniká panství libochovické.
 
Jan starší z Lobkovic dal na místě původní tvrze postavit jednopatrový renesanční zámek, jenž je dodnes zachován v půdorysech dnešní stavby. Bližší podrobnosti o stavbě se bohužel nezachovaly, ale podle doložených zpráv bylo na zámku 28 místností, což svědčí o poměrně rozsáhlé stavbě. Na žádost nového majitele panství byly Libochovice císařem Ferdinandem I. povýšeny na město.
 
Jiří z Lobkovic, který vedl českou katolickou opozici proti císaři Rudolfu II., byl roku 1594 zatčen pro velezradu a uvězněn na doživotí na hradě Loket. Veškerý jeho majetek byl zkonfiskován a spravován královskou komorou. Roku 1610 přešlo panství do vlastnictví Adama ze Šternberka, nejvyššího purkrabího.
 
V době třicetileté války panství velmi trpělo průchodem vojenských sborů jednotlivých válčících stran. Výrazně se snížil počet obyvatel, některé vesnice na panství zcela zanikly. A navíc postihl Libochovice v roce 1661 zhoubný požár, shořela polovina města a také zámek. Václav Vojtěch ze Šternberka prodává roku 1676 panství rakouskému šlechtici Gundakaru z Dietrichsteina.
 
Nový majitel panství přistoupil k rozsáhlé přestavbě požárem poničeného zámku. Rekonstrukcí byl pověřen italský stavitel Antonio Porta. Práce na přestavbě libochovického zámku byly zahájeny v roce 1683 a úspěšně byly dokončeny po sedmi letech.
 
Roku 1690 tak byl v Libochovicích dokončen raně barokní zámek, který nebyl od této doby výrazněji stavebně upravován. Drobné stavební úpravy v pozdějších dobách nikdy nepotlačily původní charakter stavby. Libochovický zámek tvoří mohutný, poněkud nepravidelný obdélník o dvou patrech. Zámek byl postaven na břehu řeky Ohře a právě jižní průčelí zdůrazňuje mohutnost a masivnost velkolepého šlechtického sídla na malém venkovském poddanském městečku.
 
V držení Dietrichsteinů zůstaly Libochovice až do roku 1858, kdy umírá poslední mužský potomek rodu Josef Dietrichstein. Veškerý jeho majetek zdědily jeho čtyři dcery.
 
Libochovice dostala nejstarší dcera Terezie, od roku 1849 provdaná za hraběte Jana Bedřicha Herbersteina ze starého štýrského šlechtického rodu. Ten však zemřel již roku 1861 a panství pak spravovala vdova Terezie.
 
Hraběnka Terezie Herbersteinová nechala v letech 1871 – 1874 provést četné úpravy zámku. Z této doby pochází úprava zámecké kaple s hrázděnou klenbou a příčkami v patře, schodiště ve východním křídle zámku z patra do salla terreny a úpravy Saturnova sálu, které poněkud zjednodušily Portovu výzdobu.
 
Po smrti hraběnky Terezie v roce 1895, zdědil Libochovice její jediný syn Josef Herberstein, který pokračoval v letech 1902-1912 v dalších úpravách zámku. Budova kaple byla (pokud to dispoziční řešení dovolovalo) vrácena do své barokní podoby, Saturnův sál byl opět vrácen co nejvíce Portově podobě, zámek je elektrifikován.
 
Josef Herberstein byl také vášnivým cestovatelem. Již v roce 1880 navštívil Egypt, Sýrii a Persii, v letech 1882 a 1888 pobýval v Indii a v letech 1912 – 1913 procestoval Súdán. Ze svých cest přivezl četné zoologické a etnografické sbírky.
 
Josef Herberstein i jeho otec Jan Bedřich Herberstein byli již představitelé šlechty, orientující se na nový způsob hospodaření. Poznali, že rozšíření zpracovatelského průmyslu v zemědělsky produkčním kraji je velmi vhodným způsobem podnikání. Nové postupy jsou zaváděny v zemědělství, a již tehdy vzniká na libochovicku tradice šlechtění osiv obilovin i květin.
 
To vše mělo pozitivní vliv na výnos panství a dovolilo rozsáhlé stavební práce na zámku na přelomu století, ale i například uspokojení cestovatelské vášně Josefa Herbersteina.
 
Po I. světové válce došlo za pozemkové reformy k podstatnému omezení pozemkového vlastnictví šlechty. Značná část herbersteinských velkostatků byla rozparcelována a rozdělena mezi bezzemky. I zde lze hledat důvod, proč v období mezi válkami nebyla zaznamenána žádná větší stavební ani jiná aktivita na zámku. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu a v padesátých letech bylo rozhodnuto o zpřístupnění zámku veřejnosti. Po stavebních úpravách, restaurování fresek a obnově fasád byla vytvořena interiérová instalace, představující průřez jednotlivými historickými slohy a styly.
 
Bohatě zdobená Salla terrena, impozantní Saturnův sál, výškově prostupující dvěma patry, vrcholné baroko reprezentující ložnice, zámecká kaple, rokokový a empírový salonek – to je poukázka na malou část ze zámeckých komnat, které zvou k návštěvě.
 
Součástí zámeckého areálu je i zámecký park, založený roku 1690 českým zahradníkem Janem Tulipánem ve stylu francouzských zahrad. Park byl postupně rozšiřován a upravován až na dnešních 25 hektarů a který nabízí mnoho krásných zákoutí se spoustou dendrologických zajímavostí.

 
Poslední aktualizace databáze: 21.04.2008
Provozuje Taprimex Group, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena © 2000-2015
 
hosting zajišťuje: www.KvalitniHosting.cz