| |
se povídá, a už je to víc než stopadesát let co se dostal do žaláře na ŠPILBERKU, že se narodil v Litoměřicích . Říkali mu taky VENCA POKRATICKÝ. Měl zámožné rodiče, ale pak se vydal do světa a dal se na vojnu. V té době si našel děvče, měl ji velice rád, jenže než se vrátil z vojny, ona se mu vdala. Tak jednou ve zlosti zabil jejího muže, začal žít jako tulák a schovával se v lesích kde kradl a loupil. Vykládalo se však, že přepadá jen boháče, a co naloupí, to zase rozdá. Jednou prý také vrátil jedné CHUDÉ VDOVĚ kravku, o kterou ji připravil nějaký LAKOMÝ STATKÁŘ. Až ho přece jenom chytili a za DVANÁCT ZLOČINU odsoudili na dvacet roků na Špilberk. S Babinským prý měli strážní pořád nějaké starosti.
Jak se mu naskytla příležitost, hned jim utekl. Jednou prý skočil z věže a zlomil si obě nohy. Našli ho až ráno v hradním příkopu. Jindy zase dostal ven tajným východem, studnou na hradním nádvoří. Ale opět ho chytili. Jednou psala jeho milá APOLENA do vězení, že mu donese do žaláře bochník chleba. Když ho Babinský rozlomil, našel v něm tenký pilník. Přepiloval mříže a už ho museli zase hledat. On prý si dělal v tom vězení čárky na zeď, kolikrát jim utekl. Až nakonec ho ze Špilberku propustili a Babinský se stal zahradníkem v jednom KLÁŠTEŘE až někde u Prahy. |
