vítejte expozice historie akce kontakt Německá verze

 
 
Klášter Teplá
Na řece Teplé, v Tepelské vrchovině na západě Čech leží nedaleko Mariánských Lázní město a klášter Teplá. Již na začátku 12. století bylo na tomto místě pravděpodobně slovanské hradiště a od roku 1385 byla osadě Teplá přidělena městská práva.

Teplá je ale proslulá především premonstrátským klášterem, který zde v roce 1193 založil český šlechtic Hroznata, aby do něj vzápětí povolal premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Hroznata pocházel z významného šlechtického rodu a zastával funkci velitele hraničářů na tepelsku a chodsku. Příběh založení kláštera souvisí s třetí křížovou výpravou pořádanou Jindřichem VI. Spolu s českým knížetem Bedřichem se této výpravy v březnu roku 1188 rozhodl zúčastnit i Hroznata. V dubnu 1191 byl od křížové výpravy spolu s dalšími šlechtici papežem dispensován. Náhradou slíbil založit klášter.

B. Hroznata M. v premonstrátském řádovém rouchu (v pozadí klášter Teplá)
B. Hroznata M. v premonstrátském řádovém rouchu (v pozadí klášter Teplá)

Na přelomu století Hroznata vstoupil do tepelské kanonie a stal se členem řádu. Řádové roucho přijal přímo z rukou papeže Innoncence III. Jako zakladatel kláštera byl i nadále správcem klášterního majetku. Na jedné z kontrolních cest po hranicích panství byl zajat loupeživými rytíři, kteří jej uvěznili na hradě Kinsbergu a požádali za něj výkupné. Hroznata však nedovolil opatovi kláštera výkupné zaplatit. Ve vězení 14. července 1217 zemřel.

Tradiční úcta k Hroznatovi byla posílena jeho blahořečením 16. září 1897. Svátek blahoslaveného Hroznaty je dodnes slaven 14. července.

Hroznata

V roce 1232, za prvního opata Jana, klášterní kostel slavnostně vysvětil pražský biskup. První mši byl přítomen i český král Václav I. Vzkvétající klášter byl v roce 1380 vylidněn morem a poté se v kraji od roku 1381 usidlovali němečtí kolonisté. Za husitských válek byl klášter uchráněn plenění a díky politice opata Zikmunda Hausmanna (1458 - 1506) prožíval dobu rozkvětu.

Těžké časy nastaly pro klášter v době reformace, ale řada opatů potížim úspěšně čelila. Značné škody utrpěl klášter v době třicetileté války. Po pražské defenestraci našli v Teplé na svém útěku dočasné útočiště kancléř Slavata a arcibiskup Jan Lohelius. Vojska „Zimního krále“ řádila v klášteře 17 dní.
V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 do základu vyhořely budovy konventu a prelatury. Jejich dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby z doby opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722).

V době protireformace po bitvě na Bílé Hoře začali premonstráti znovu šířit katolickou víru na západočeských farnostech, které patřily ke klášteru. V 18. století přinesly pruskorakouské války další bídu a škody. Díky hospodaření opata Hieronyma Ambrose (1741 - 1767) však klášter prosperoval i v tomto období. Byl centrem umění a vědy, knižní fond se rozrůstal a nově vznikla sbírka minerálů a fyzikální kabinet.
Opat Kryštof Pfrogner (1801 - 1812), bývalý profesor církevní historie a rektor pražské univerzity, učninil z kláštera místo, kde vzkvétaly rozmanité vědní obory. Roku 1804 převzal klášter gymnázium v Plzni. Pfrogner nechal také postavit první lázně u pramenů na území dnešních Mariánských Lázní. Světového ohlasu dosáhlo toto město ale až za opata Karla Reitenbergera (1812 - 1827), který je zakladatelem Mariánských Lázní. Právě on pověřil klášterního lékaře MUDr. Jana Josefa Nehra průzkumem mariánskolázeňských pramenů a po té financoval výstavbu nově založeného města.

Za doby opata Clementsa došlo k mnoha stavebním úpravám. V roce 1888 byla zřízena lékárna, stáje, postaven mlýn a pivovar, a v klášteře uveden do provozu poštovní a telegrafní úřad. Opat Gilbert Helmer (1900 - 1944) nechal postavit novobarokní křídlo knihovny a muzea. Otevření železnice mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi spojilo klášter se světem.

Knihovna, muzeum
Knihovna, muzeum

Něměčtí členové řádu byli v dubnu 1946 odsunuti do Bavorska, kde jako kněží vykonávali duchovní správu na farnostech kam přícházeli další němečtí vysídlenci. Do kláštera Teplá byl dosazen administrátor ze Strahova, převorem se stal P. Heřman Josef Tyl a Teplá byla prohlášena samostatnou českou kanonií.

V roce 1950 byl klášter stejně jako další kláštery v Československu uzavřen a sloužil 28 let jako kasárna československé lidové armády. Pouze kostel a knihovna byly zpřístupněny turistickým prohlídkám. Po odchodu armády budovy dále chátraly. Teprve v roce 1990 byl klášter, těžce poškozený mnohaletým zanedbáváním, navrácen řádu premonstrátů.

K nejvýznamnějším osobnostem tepelského kláštera ve 20. století patří P. Heřman Josef Tyl (1914 - 1993). Po odsunu německých řeholníků založil v Teplé českou komunitu a stal se převorem kláštera. Osvobozený politický vězeň koncentračních táborů v Osvětimi a Buchenwaldu věnoval své síly k vytváření komunity, obnově duchovního života a válkou zničeného klášterního hospodářství a po odsunu německého obyvatelstva dosidlování kraje. Zabránil požadavku konfiskace kláštera jako majetku zrádců a dosáhl propuštění německých řeholníků z vězení a jejich převozu do Německa.

Po únoru 1948 byl komunistickým režimem zahájen boj proti církvím a duchovním řádům. Majetek kláštera byl znárodněn a Josef Heřman Tyl spolu s ostatními řeholníky zatčen. Převor Tyl byl mnoho let vězněn, tentokrát v komunistickém koncentráku. V roce 1988 byl komunitou, která u nás žila v ilegalitě, tajně zvolen opatem tepelské kanonie.

V prosinci 1989 sloužil opat Heřman Josef Tyl první mši svatou ve svém klášteře a zahájil tak novu etapu života premonstrátů v Teplé.

Barokní přestavba kláštera, která proběhla v 17. století za opata Raimunda II. Wilferta se týkala většiny klášterního areálu. Upraven byl nejen interiér kostela, ale i střechy jeho věží a okna, nově postaveno křídlo konventu a prelatury.

Střechy věží
Střechy věží
Interiér kostelaInteriér kostela
Interiér kostela

Barokní je i budova lesní správy s hlavní vstupní branou od kláštera, ranně barokní, tedy o něco starší je budova klášterní sýpky na nádvoří. Barokní úpravy zasáhly i klášterní zahrady a park. Ty už jsou dnes ale velmi málo patrné.

Sýpka - vlevo Sýpka

Sýpka

Přibylo i několik drobnějších architektonických prvků: kašna a sousoší kalvárie na nádvoří a kašna v prostoru původní francouzské zahrady na severovýchodní straně kostela.

Sousoší kalvárie
Sousoší kalvárie

Proměnlivost klášterní zahrady ovliňoval stavební vývoj kláštera. Až do konce 16. století byly zahrady většinou užitkové, tvořily je bylinné a zeleninové plochy. Ke změně došlo po výstavbě barokní části kláštera v 17. století. Jak tehdy vypadal klášterní areál ukazuje rytina z roku 1735. Zahrada byla rozdělena na část veřejnosti přístupnou, se zahradnictvím vybaveným později i skleníkem a část uzavřenou vysokou zdí, patřící ke klauzuře. K jižní straně budovy přiléhala malá opatská zahrádka. Oba rajské dvory měly zahradní ornamentální úpravu s centrální fontánou. Na jižní straně konventu byla bylinářská zahrada. Tato podoba zahrady přetrvala do roku 1903, kdy se rozšířil areál přistavěním nového křídla knihovny a muzea četných hospodářských objektů. Kamenná barokní zeď kolem zahrady byla zbořena, zrušeno staré zahradnictví a postaven nový skleník s domem zahradníka v rozšířené zahradě, na jižní straně kláštera na říčce Teplé rybník a kolem něho rozsáhlý přírodní krajinářský park.

Zbytky barokní zahrady byly zapojeny do nové koncepce. V současné době probíhají zároveň s rekonstrukcí celého areálu i úpravy parku.

Klášterní kostel Zvěstování Páně byl postaven na přelomu 12. a 13. století jako románsko - gotický trojlodní halový kostel, dlouhý 62,25 a vysoký 15,6 m. Na přelomu 17. a 18. století prošel barokními úpravami, které se týkaly především vnitřní výzdoby. Hlavní oltář zhotovil mramorář Josef Lauerman a sochař Ignác Platzer v roce 1750, oltářní obraz - Zvěstování Páně je dílem Petra Jana Molitora. I druhý tzv. křížový oltář, situovaný ve středu hlavní lodi je výsledkem společné práce Josefa Lauermana a Ignáce Platzera.

Vnitřní výzdoba kostela
Vnitřní výzdoba kostela

Křížový oltář
Křížový oltář
Křížový oltář
Křížový oltář

Ingác Platzer vytvořil pro klášterní kostel také soubor větších dřevěných soch, spodobňujících světce (sochy na konzolích kolem hlavní lodi) a čtyři učitele církevní (sochy v kanovnickém chóru) a řadu drobných, dekorativních sošek andílků.

V severní lodi kostela, v Hroznatově kapli je na oltáři z bílého mramoru uložen relikviář s ostatky zakladatele kláštera blahoslaveného Hroznaty, přemístěnými sem po Hroznatově blahořečení (1897) v roce 1898. (Původní místo, kde byl Hroznata pohřben po své smrti v roce 1217 označuje kámen s nápisem zasazený v dlažbě kostela před hlavním oltářem. Na stejném místě stojí i původní Hroznatův sarkofág.) Výzdobu kaple doplňují dva Hroznatovy portréty. Na olejomalbě na pravé stěně kaple je zobrazen jako světský kníže spolu se dvěma kláštery, které za svého života založil, na nástropní fresce v bílém řádovém rouchu, vstupující po své smrti do nebe. Stejně jako fresky nad vchodem do kaple, zobrazující scény z Hroznatova života jsou dílem Eliáše Dollhopfa.

Severní boční kaple kostela „Hroznatova kaple“ v níž je uložen sarkofág s ostatky Blahoslaveného Hroznaty
Severní boční kaple kostela „Hroznatova kaple“ v níž je uložen sarkofág s ostatky Blahoslaveného Hroznaty

Severní křídlo hlavní budovy kláštera, trakt knihovny a muzea bylo postaveno za opata Gilberta Helmera v letech 1902 - 1910 podle plánů mariolázeňského architekta Josefa Schaffera. Hlavní sál knihovny je 24 m dlouhý, 12 m široký a 15,5 m vysoký. Nástropní fresky, malované profesorem pražské umělecké akademie Karlem Kratnerem představují oslavu nejsvětější svátosti oltářní, čytři učitele církevní a čtyři evangelisty.

Klášterní knihovna v současné době čítá na 100 000 svazků, z toho 700 rukopisů a 540 prvotisků. Nejstarším rukopisem je latinské zpovědní zrcadlo s částí hornoněmeckého textu z 9. století a k pokladům knihovny patří také „Codex Teplensis“, přepis nejstaršího překladu Nového Zákona do němčiny z počátku 15. století. Přibližně 40 % knih je psáno v latině, z ostatních jazyků je nejpočetněji zastoupena němčina a čeština.

Knihovna je přístupna odborným zájemcům.

Nyní má tepelská kanonie 17 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Řád nyní čeká nelehký úkol - rekonstrukce celého areálu, nezbytná k tomu, aby klášter mohl znovu plně zastávat své poslání. V klášteře se již nyní kromě pravidlených bohoslužeb konají koncerty a výstavy. Téměř po celý rok nabízí klášter v různých jazycích prohlídky svých přístupných částí.


 



 
Provozuje © 2000-2004 Falcomp
www.pruvodce.com/firma
Všechna práva vyhrazena

 Poloha


 
 
 Anketa
  Navštěvujete někdy památ-ky jen kvůli zajímavým kulturním akcím?
 
Ano  (22220)
Ne  (6346)

 Další památky
můžete nalézt na adrese pamatky.pruvodce.com